Takže kluci,vydali ste nové album.Při poslechu je znát vaše hudební i psychická vyzrálost..
Tom:Tak to jsem rád,že to říkáš.Protože podle mě jsme se od první desky posunuli hodně dopředu.Začali jsme používat různé nové zvukové efekty.Celkově jsme na sobě hodně zapracovali.A kromě toho,že jsme přitvrdili zvukově,se taky Bill pěkně vyzpíval a jeho hlas je ted´ hlubší.Ale duležité je,že i přes ten posun zůstáváme stále stejní-sami sebou,nepouštíme svůj styl.
Bill:Ta psychická vyzrálost je daná tím,co všechno se kolem nás za poslední měsíc odehrálo.A musim říct,že jsme toho zažili sakra hodně a o tom je taky našich písniček-o našich nových životech,o zkušenostech a stále samozřejmě o našich názorech,které chceme říkat nahlas.
Co pro vás bylo při práci na Zimmer 483 nejdůležitější?
Tom:Hlavní pro nás je,abychom i s novými písničkami našli s našimi fanoušky společnou řeč.Prostě aby je deska Zimmer 483 oslovila aspoń tak jako Schrei.Proto jsme opět fanouškům nabídli to, co zajímá nás i je,abychom se všichni s těmi novými tématy mohli opět ztotožnit.Mám totiž pocit,že je spousta kapel,které svými songy vůbec nic neříkají...
Když mluvíte o tom hrubším zvuku,nebojíte se, že by to mohlo být pro vaše fanynky až moc drsné?
Bill:Pro každou kapelu,která udělá díru do světa s první deskou,je děsně náročné udělat druhou desku takovou,aby své kvality potvrdila.Záleží na každé maličkosti,a i když se to neudělá tím nejlepším zbůsobem,může to znamenat celkový propadák.My jsme do druhé desky dali opravdu to nejlepší,co jsme byli schopni ze sebe vyždímat.Daly jsme té desce vlastní srdce a já myslím,že je to z těch písniček slyšet.Že by deska neměla úspěch,to se ted´ už nebojíme.Fanoušci si jí začali obědnávat na internetu ještě dřív než vyšla.Chci říct,že mám obrovskou radost z toho,jaký je naši práci zájem!
A jak prožíváte aktuální turné-máte problém z nervozitou?
Bill:Začali jsme v Německu,ted´ se postupně přesouváme na východ.Nervozitu ani nepocitujeme,spíš si to všechno užíváme.Lístky na většinu koncertů byly vyprodané během chvíle a dohromady to dělá několik set tisíc fanoušků.Mezi hudebníky se říká-malé publikum=malá kapela.Takže onás to už neplatí-stala se z nás velká kapela!
Prví singl z nové desky se jmenuje Übers Ender Der Welt.Dalším je Spring Night,že ano?
Bill:Ano,je to tak už jsme ho pustili do světa,už k němu máme natočený i videoklip.Příběh klipu popisuje obsah té písničky.Takže hraju neštastného kluka,který se chce zabít skokem z vysokého domu.Bylo to náročné-natáčeli jsme to dvě noci,a i když byla tima,a mokro, já musel být jen v tričku.Naštěstí jsme si při každé pauze mohl obléct bundu a pořád tam byla připravená horká čokoláda nebo a teplý čaj.Navíc se bojím výšek,takže to nebylo nic pro mě.ALe byl jsme jištěn dvěma bezpečnostními lany,takže jsmem se cítil dobře.
Ty sám ses chtěl někdy zabít?Nebo jak ste vlastně přišli na takové téma pro písničku?
Bill:Ne,ne já na smrt nikdy nepomyslel.Popravdě se smrti dost bojím-miluju život.Spousta lidí má různé životní potíže.psychické problémy,a hodně z nich si myslí,že když si vezmou život,všechno se vyřeší.Tak jsme jim všem chtěli touhle písničkou dát naději,že se vždycky věci dají vyřešit,aby nemuselo dojít na nejhorší.A jsem hrozně rád,že jsme se rozhodli tuhle písničku dát na desku,protože jsme dostali spoustu dopisů z Evropy,ve kterých nám fanoušci píšou,že se chtěli zabít,ale naše písničky je od toho odradily.No řekněte,může být hudba lepší efekt než odradit člověka od sebevraždy?Jsem za to hodně moc rád!
TH mánie trvá už něco víc přes rok.Jaké to pro vás je,čelit tlaku slávy a popularity?
Bill:Že úspěh člověka změní,je podle mě naprosto jasné.Záleží na tom,jak moc a jakým směrem se člověk slávou změnit nechá.I my jsme se určitě nějakým zbůsobem změnili,ale myslim,že ne nějak dramaticky.Naštěstí máme dobré přátelé,kteří k nám jsou upřímní a i když se začnou projevovat naše hvězdné manýry,na rovunu nám to řeknou.Jsem za to moc vděčný,protože mi to nedovolí se opíjet slávou-být stále střítlivý a vnímat realitu je moc důležité.
A co vaši rodiče-jak na ně doléhá vaše kariéra?
Bill:Co se týká kariéry,v tom jsou v pohodě.Podporují nás ještě- nejsme plnoletí,zakže s námi musejí vyřizovat všechny záležitosti.Taky nám museli dovolit domácí studium.V tomhle s rodiči nemáme problém.Spíš občas mají problém s našimi písničkami.Některé se jim zdají moc drzé,moc upřímné a tak.Ale o to nám v naší muzice jde-aby byla naprosto upřímná.
Prostě říkáme své názory,a i když se dospělím nelíbí,my k nim máme své důvody.